Pico Ruivo - královna túr na Madeiře

 Cílem je nejvyšší hora Madeiry, Pico Ruivo – 1862 m. Má představa je, že to bude taková příjemná hřebenovka. Pod nejvyšším vrcholem vstupujeme na území duchů. Fotogenické a tajemně krásné. Fascinující výhledy

 

Pico Arieiro

První zastávka je na parkovišti  Achala do Teixeira. Je ještě dost brzy ráno a parkoviště je téměř prázdné. Na Pico Ariero se dostanete autem (nebo autobusem) ze Santany. My jedeme na vrchol autem. Cesta na vrchol této hory je dramatická a často rozrážíme bílou pěnu mraků. Pokud je krásné počasí, čekají každého  nádherné  výhledy do krajiny. Autem se vyšplháme téměř do výšky 1800 m. Projdeme moderní budovou a dostáváme se na vrchol Pico Areiro, který je ve výšce 1818 m. Budova  se svým zázemím slouží turistům, ale my jsem vyrazili velmi časně a všude je ještě zavřeno Jiinak plné parkoviště ještě zeje prázdnotou. Kolem nás se rozprostírá pohoří a někde v dáli nás čeká nejvyšší vrchol Madeiry, Pico Ruivo s výškou 1862 m.

Pico Ruivo, Madeira

Přes vrcholky na Pico Ruivo

Předzvěst krásného slunečného počasí a nádherný výhled na hřebeny hor je  velmi povzbuzující. První část cesty je turisticky pohodlná a tak si vychutnáváme výhledy. Pohodička však netrvá dlouho a příjemný chladný vzduch se začíná měnit ve výheň. Sestupy a výstupy po úzkých stezkách přirostlých ke skalám, místy nad divokými srázy. Jenom na několika místech je možné se na chvíli ochladit ve skalních tunelech, které trasu doprovází. Cesta  zatím není úplně jednoduchá, ale to ještě zdaleka netušíme, co teprve přijde. Přicházíme na rozcestí, kde cestu  na Pico Ruivo označují dva směry. Honza vybírá delší trasu a vysvětluje, že druhý směr je jen pro cestu zpět. Vyrážíme!  A teď to teprve začíná být drsné.  Za cedulí, s nápisem Fonte, vystupujeme po velmi příkrém svahu jištěném kovovými lany a zábradlím, místy jsou úzké vytesané schody téměř kolmé k nebi. Touto cestou se dostaneme až pod vrchol Pico Das Torres.  Slunce je na svém nejvyšším vrcholu a jenom to vedro stačí ! K tomu  začínají opravdu neskutečné krkolomné výstupy a sestupy. Moc lidí nepotkáváme a to je také divné. Jenom asi dvakrát nás předejdou namakaní, svalnatí sportovci. Nádherná a těžká cesta k vrcholu je nekonečná. Pod vrcholem se obě  trasy potkávají  a najednou je tu spousty turistů. Vidím i několik dětí. Čeká nás výstup na vrchol. Krásné scenérie se v jednu chvíli mění.

Území duchů

Téměř pod nejvyšším vrcholem vstupujeme na  území duchů. Pokroucené, ohněm spálené, černé pahýly stromů a keřů, táhnoucí se po úbočí v bílém oparu mračného prachu. Scéna ohromně fotogenická je až tajemně krásná.

Katastrofa na Pico Ruivo v pátek 13-tého 

Požár vypukl 13. srpna 2010 v exotickém lese plném borovic, eukalyptů a akácií. Silný vítr unášel oheň i do dalších částí ostrova. Z moře bylo možné sledovat, že v kopcích nad Funchalem je polovina oblohy pokryta hustým kouřem. Obrovská katastrofa, která Madeiru zasáhla, byla dílem nepozornosti jediného člověka!

Masívní požár na ostrově, nedlouho po obrovských záplavách a sesuvech půdy, byl obrovskou ránou pro  kvetoucí ostrov. Požár měl  ničivé důsledky nejenom pro vegetaci, kdy byly ohroženy některé druhy vzácných endemických rostlin, ale byly ohroženy i některé druhy vzácných ptáků. Například Pterodroma madeira /burňák madeirský/ patří mezi nejvzácnější ptáky v Evropě i na světě. Dokáže hnízdit pouze  ve vnitrozemí, v centrálního masívu na Madeiře. Při požárů zahynulo nejméně 65%  mláďat tohoto ohroženého druhu.

Zničující lesní požár zasáhl nejvíce oblast na jih od Pico do Arieiro a kolem Camacha. Některé turistické trasy byly uzavřeny. Deset let práce se zalesňováním kolem Arieiro, Santa Luizia a Parque Ecologico do Funchal  bylo zničeno. Nyní, již několik let po katastrofě, Madeira znovu ukazuje svou šťavnatou a laskavou tvář. Už  jenom  místy je svraštělá a čeká na omlazující kůru.

Pokračujeme na vrchol Pico Ruivo

Horský vánek nikde, spálená země, vypitá zásoba pitné vody a batoh plný teplého oblečení. Těším se, že na vrcholu je restaurace s chlazeným pivem i chladným stínem. Jsme na rovince, kde stojí dům a kamenná vodárna. Restaurace je sice zavřená, ale ochlazení v kamenném domku je úžasné. Poléváme si nohy studenou vodou a sbíráme síly na výstup a cestu zpět. Nabíráme do lahví vodu a trochu osvěžení se vydáváme na vrchol. Mraky chvílemi zastiňují pohledy do údolí, ale jinak je výhled neskutečně nádherný.

Cestu zpět volíme po kratší trase. Trasa, kterou jsme  cestou sem vybrali my, je určená pro náročnou turistiku /přečetla jsme si později v průvodci/. Cesta zpět vede opět nádhernými úseky. Častěji odpočíváme, to sluníčko je dnes opravdu výživné! Těším se, že to už skončí. Hurá, hurá, hurá ! Děkuji ostrovnímu Bohovi, že nám počasí přálo. 

Hory jsou většinou schované v oblacích. Zážitek  z výstupu na Pivo Ruivo je  nádherný ! Trasa vede přes tři nejvyšší vrchy ostrova. Tůra má vysokohorský charakter a je nutné být na cestu připraven nejenom fyzicky, ale mít i řádné vybavení, pevnou obuv, větrovku. Pro průchody tunely je dobré mít i baterky – čelovky. Doporučené je nepodceňovat horské počasí a mít teplé oblečení proti chladu, větru a vlhkosti. 

Na horu Pico Ruivo se dá vystoupit  i lehčí trasou z parkoviště Achada do Teixera – příjezd ze Santany.