Úraz ve vlnách - Srí Lanka

Úraz na Srí Lance

Smrtící trojkombinace

Bouřilo celou noc, ale při otevřených dveřích a oknech se spalo báječně. Snídáme na naší velké terase a pozorujeme širé moře a obrovské vlny u břehu. Na pláži je jediný plavec. Se zaujetím pozorujeme jak bojuje s velkými vlnami. Jak já mu závidím, moře mám pod nosem, ale těch vln se bojím. Včera mě to několikrát semlelo a to doslova! Honza po snídani neodolá a jde to také zkusit. Je to boj, chce to odhodlání a vystihnout správnou vlnu. Povedlo se a Honza se houpe na vlnách.

Úraz

Po ranním dešti je polojasno a krásný vzduch. Pozoruji Chipa a Deyla, kteří se honí nad terasou. Na palmě kráká nějaká vrána a já si to náramně užívám.Chvíli s Honzou lenošíme a Honza jde znova pokoušet moře. Jak já mu závidím!  Povídám si na Skypu se Sárkou. Uběhlo už myslím hodně času a Honza nikde. Vykukuji z terasy a nikoho na pláži nevidím. Nevím, kde jsou klíče a nemohu odejít. Mám nějaké tušení i strach, je divné, že by Honza hodinu někde plaval. Pod balkonem slyším volat své jméno. Jána, Jána !!!  Stojí tam Tom, kterého znám z Elly /kde se tady sakra bere?/. Křičí ať jdu honem na pláž, že je Honza zraněný. Rozbuší se mi srdce a letím na pláž. Kolem Honzy je skupina lidí. Honza nevypadá zrovna moc dobře. Má zraněnou nohu. Člověk, který se nad ním sklání a pomáhá mu je doktor a navíc Čech! Je sice plastický, ale stejně je to skvělé.

Sbíhají se i lidé z hotelu, posílám někoho pro led do kuchyně. Vše vypadá dobře, pokud se Honza nepokusí vstát. Kluci z hotelu  Honzu s velkými bolestmi po úzkých schodech dotlačí až do posledního patra. Vše ještě konzultuji s lékařem Davidem z Brna. Radí, že máme vyčkat do zítra a pokud to bude akutní navštívít lékaře. Jsem z toho všeho na zhroucení. Tolik let cestujeme po světě a nic, no jednou to přijít muselo. Od majitelů dostávám led a tak ledujeme. Honza to nese statečně a oba doufáme, že to bude dobré.

Meresjev

Honza mi vypráví jak se mu to stalo. Když se vracel z moře, stál už téměř na břehu, nohy se mu propadaly do písku, velmi silná vlna udeřila do zabořené nohy takovou silou, že slyšel  prasknutí a v první chvíli se zdálo, že má snad nohu urvanou. Přišlo dalších několik vln, které jím zmítaly. S vypětím všech sil se vynořil a dostal se až na břeh, pozadu se doplazil na písečný pás pláže a nemohl dále. Kolem něho se shromáždilo sedm toulavých psů. Psi, které je možné odehnat, se nehnuli z místa a pomalu se plazili k Honzovi. Těšili se na šťavnaté masíčko! V tu chvíli dost horor!

Večer se u nás stavuje David s léky. Jsou speciální na bolest, moc děkujeme, rozdělil se s námi o léky, které měl s sebou na cestování.

Ledujeme

Noc proběhla díky práškům celkem dobře, ráno je však koleno nateklé. Honza odmítá jít k lékaři. A tak ledujeme. V kuchyni jsou už s jeho zásobami na štíru. Honza po snídani ulehá a já se jdu projít na pláž. Moře  opět duní a vlny jsou jen o málo menší než včera. Vidím několik plavců a strašně jim závidím. Přidávám se ke skupině srílanských chlapců s učitelem. Snad mě nenechají utopit.  Žádné potěšení však z toho nemám, dvakrát mě to semele a tak jdu raději z vody. Na cestě mimo toulavých psů už pak spatřím  jenom krásného ledňáčka a vracím se za marodem.

Zjišťji, že Chip a Deyl mi sežrali ochanný krém 50, rozkousali batůžek a můj milovaný bavlněný šátek. Majitelé mě zvou na taneční večer, dělám si legraci, že si přijdu s Honzou zatančit. Majitel má narozeniny a celý večer zní pod balkonem nádherná hudba podbarvená kytarami a krásným zpěvem. Na horizontu se opět blýská, bouří a moře je hodně divoké.

Tangalle

Je to již třetí den a Honza ještě nevylezl z postele, lékaře odmítá. Máme zprávy z Česka, že jsou u nás velké mrazy. Máme 9 dní na to, aby jsme se dopravili půjčeným autem do Negomba a stihli odletět domů. Kdo byl na Srí Lance ví, že řidit tady není žádná legrace!

Venku poprchává a já se dnes vydám do města koupit nějaké zásoby a prohlédnout město, které je vzdálené asi půl hodiny chůze. Je tu autobusové nádraží, obchody, tržnice, nemocnice. Žádná krása to není. Kupuji Honzovi mast a kompresi na koleno, chléb, ovoce a Red Bull, aby Honzovi narostla křídla. Povedlo se mi dostat peníze z bankomatu. Začíná šíleně lejt a takvolám tuk–tuk a vracím se za Honzou. Pochutnáváme si na výborném melounu, ananasu k tomu srílanský chléb s Veselou krávou a k tomu rajčátka, papriku a cibulku…mňam.

Odpoledne se vyčasí a tak se vydávám po pláži k přístavu, ale skoro v cíli mě zastaví překážka, je zde pruh vody a most nikde. /přístav lze navštívit pouze velkou oklikou přes město/.

Berle

Honzovi je o něco lépe a tak jdu sehnat důležitou věc na cestu a to jsou berle. Honza mi nakreslí obrázek a vyrážím! Nikde nemají a tak poslední záchrana je nemocnice. Nikdo mi nerozumí, sestřička kroutí hlavou. Nenechám se odbýt a chci mluvit s nějakým lékařem. Přijímá mě mladý doktor, mluví, mluví a pokyvuje hlavou. Berle prostě nemá a tak s nepořízenou se vracím na hotel. Tady, ale na mě čeká milé překvapení, majitel hotelu mi přináší zabalené, úplně nové berle. Hurá!

Kriket je důležitější než rentgen

Další ráno konečně Honza svolí a nechá se majitelem odvézt k lékaři. Vše zařídí a já nevěřícně zírám na doktora, který vyšetřuje Honzu. Je to ten ze včerejška. Víc než Honzova noha ho však zajímá kriketový mezinárodní zápas, který sleduje na počítači. Jdeme na rentgen a doktor nám oznamuje, že to bude dobré a  že nic není zlomeného. Dá do sáčku několik neidetifikovaných prášků na bolest a mast. Dál už ho nezajímáme a sleduje kriket. Poznámka: po šťastném návratu domů a po několika špatných diagnózách bylo zjištěno, že noha je zlomená – vrchní kolenní kloub prorazil spodní kolenní kloub, zároveň poškozený meniskus i křížový vaz - tzv “smrtící trojkombinace“, kterou dobře znají sportovci).

Když zabíjí tsunami

Majitel nás zve na výborný čaj a tak si povídáme. Řeč přijde i na tsunami a teprve teď se dozvídáme, jak velice tsunami ublížila jeho rodině. Při velké vlně, si jeho tehdy pětiletý synek, hrál na břehu moře. On a jeho žena byli uvnitř hotelu, zbytek rodiny byl na výletě. Synek zemřel a on s velkým úsilím dokázal zachránit svou ženu, když je vlna vrhla ven a on ji držel za krk a dokázal se zachytit na stromě…Br..vyhrknou mi slzy a pak raději převedeme řeč na jiné téma. Ukazujeme na velkou budovu, obehnanou vysokou zdí, která se staví vedle hotelu. To je sídlo syna prezidenta Srí Lanky. K mé radosti (i když velmi opožděné) mi majitel říká, že2 km odtud je pěkná laguna, kde se dá koupat. Proč to vím až teď !!!

Laguna na koupání v Tangalle

Beru si tuk-tuka a těším se na moře. Krásná laguna. Paráda, moře není úplně klidné, ale konečně plavu a nemohu se nabažit. U lehátka stojí mladý chlapec. Asi mě chce vyhodit, nebo co ? Hezky se usmívá a říká mi, jestli nejsem z Blue Horizont. Přikyvuji. Srdečně mě vítá a říká, že mohu kdykoliv přijít, restaurace s pláží patří bratrovi majitele našeho hotelu. Je to moc milé!

Dnes objednáváme výbornou večeři, obrovské krevety i pivo a s Honzou sedíme na terase. Dost se ochlazuje a opět bouří. Ráno prší a my se narychlo rozhodujeme, že musíme alespoň o kousek popojet směrem k Negombu. Strávili jsme zde neplánovaně celý týden a čas už nás tlačí.

Jedeme do Negomba

Loučíme se se všemi milými v Blue Horizon. V městečku ještě zastavujeme v kavárničce, kde mají báječné kafe. Kavárník už také ví, že Honza je zraněný a tak mu lahodnou kávu nese do auta. Nakupuji u  "mé„ trhovkyně vynikající malé melounky, banány i kokosy. Ještě naposledy se narychlo vykoupu v laguně a pak už máváme městu Tangalle a vyrážíme dál.

Máme naštěstí automat, Honza odřídí s těžkým zraněním postupně až do Negomba sám auto!