Modrá krev

Zastavujeme u lesní cesty, vlhčenými ubrousky se snažíme dát tatínka a Andreu do přijatelného stavu. Moc se nám to nedaří! Přijíždíme k domu paní hraběnky Anny.  Aby nás neletělo od dveří rovnou pět, zůstávám s holkama v autě.

Město Schlitz

Je pozdní odpoledne. Za sebou máme celodenní výlet po zahradách v Chebu a v německém Schwerinu. Jsme dost vyřízení z neskutečného vedra a dusna. Bleskový nápad, jet ještě na noc do města Schlitz, kupodivu celá rodina z výskotem přijímá. Nejsme vybavení na vícedenní výlet, ale přesto jedeme. Naše rodina má šlechtické předky, kořeny vedou do Německa a USA, to jenom na vysvětlenou dalšího příběhu.

Modrá krev

Představujeme si, jak přijedeme do města SCHLITZ, jak v hotelu odevzdáme naše pasy a jak si všichni sednou na zadek, až ta naše jména uvidí. Asi 10 km od města Schlitz nás přepadne opravdu silná bouřka a tak zastavujeme u prvního guest housu při cestě.

Jdeme se ubytovat, první zklamání je, že přepečliví Němci od nás pasy nechtějí. Je už hodně pozdě a tak už nemají ani nic k jídlu. Za burácení hromů usínáme. Ranní snídaně je skvostná. Jsme dobře naladěni a těšíme se do „ našeho“ městečka a hradu.

Město Schlitz

Malé sympatické městečko Schlitz se nachází v centrální části Hesensko. Město má asi 10 000 obyvatel.  Můžete zde navštívit hrad a muzeum s pěkným výhledem do okolí. Jako první jdeme do muzea, dopoledne je však zavřeno. Jdeme si prohlédnout historickou část  města včetně vyhlídky na město a okolí. Kolem poledního usedáme k hotelu vedle muzea. Vybíráme jídlo, je vedro a kolem nás se začíná vznášet nervozita. Německy neumíme a tak přemýšlíme, jak se vlastně zeptáme v muzeu na všechny informace, které nás zajímají. Jako blesk z čistého nebe na nás promluví servírka zvonivou slovenštinou. Je šťastná, že po 2.letech, kdy zde žije, vidí první Čechy. Říkáme jí, že se jmenujeme Schlitzovi, nevěří svým uším. Jde pro majitelku hotelu a postupně si nás chodí prohlížet celý personál. Vypadáme opravdu vznešeně! Naše oblečení po včerejším dnu nevypadá zrovna vábně a tak vše zachraňujeme milými úsměvy. Víme, že zde bydlí hraběnka z rodu Schlitzů, ale nevíme ani, kde ani jestli je to ta správná větev našeho rodu. Paní majitelka po hodině přivádí starou paní, která se osobně zná s hraběnkou. Díky slovenské překladatelce se  navíc dozvídáme spousty dalších zajímavostí.

U hraběnky

Týden před naší návštěvou se zde konalo setkání rodu Schlitzů z celé Evropy i ze světa. Zase jsme to propásli! Nakonec nám dá adresu paní hraběnky a říká ať ji určitě navštívíme. Bydlí asi deset kilometrů odsud. Vyrážíme, v autě začínáme být bezradní. Nejsme ani oblečení ani ohlášení. Chceme to vzdát. Děti rozhodují, že návštěvu riskneme.

Byl vybrán táta Schlitz a Ajka, která  dobře ovládá anglický a francouzský jazyk. Zastavujeme u lesní cesty, vlhčenými ubrousky se snažíme dát tatínka a Andreu do přijatelného stavu. Moc se nám to nedaří, kufry z róbou jsme zapomněli! Jako úžasný parfém použijeme Niveu. Přijíždíme k domu paní hraběnky. Já, Terka a Sárka dobrovolně zůstáváme v autě. To pro případ, aby nás neletělo od dveří rovnou pět, ale jenom dva. Ubíhá půl, pak hodina a my se paříme schované v autě. Závidíme tátovi a Ajce, jak si užívají u hrabat. Proklínáme je, že nás tady nechali.

Konečně se vracejí! Přijetí u paní hraběnky a pana hraběte proběhlo v přátelském rozhovoru. Táta s Ajkou byli pozvání do salonu na kávu. Konverzace byla na úrovni a probíhala v příjemné atmosféře. Hrabata ze Schlitzů viděli, že je nechceme oškubat o jejich majetky, vyměnili si s námi vizitky, darovali nám vypracovaný rodokmen a mile se s námi rozloučili.

Muzeum Schlitz

Navštěvujeme ještě muzeum, kde se to hemží samými vznešenými lidmi nesoucí naše jméno, nakupujeme skleničky, půllitry na pivo, reklamní předměty se jménem Schlitz. Plni dojmů odjíždíme do naší republiky. Po důkladném prozkoumání rodokmenu jsme vzájemně provázaní, ale musíme hledat ještě dále ! Při slavnostních příležitostech a o vánocích pijeme ze sklenic Schlitz a s láskou a úsměvem vzpomínáme na naše setkání s hraběnkou .