Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Smrt vánocům nesluší

24. 12. 2016 9:03:52
Růže, které jsme položily na Tvé poslední cestě, jsou pořád vztyčené a tak divně krásné, jako vše, co bylo vždy kolem Tebe a v Tobě. Milujeme Tě lásko a nikdy nezapomeneme. Buď volný a Tvá duše ať konečně dostojí pokoje a míru.

Mému milovanému muži - krásná duše

Uběhlo dlouhých 24 dní, co tu s námi nejsi. Chybíš mi v každém okamžiku, v každém kousku bytí. Ranní a večerní sprcha nedokáže smýt žal a úzkost z mého nitra ani z mé kůže. Stalo se za těch pár dní toho tolik, že má otupělá mysl si ani nedokáže vše vybavit.

Je příliš rozechvělá vzpomínka na to brzké středeční ráno, kdy jsem Tě našla v návalu práce, ležet na zemi. Chvíli jsem doufala, že Tě vrátím zpět na zem, před šesti lety se nám to povedlo. Když se za oknem a nad mostem zabarvila obloha do těch nejkrásnějších barev od fialové po sytě oranžovou a vyšlo to nejsmutnější slunce jaké jsem tady viděla /a že jich byly stovky/, bylo jasné, že už Tvé unavené srdíčko, spojené s nejtěžším stresem posledních dvou dní, dokonalo. Měly jsme společně s Terkou a Sárkou hlavy na Tvé hrudi. Teplo a láska odcházely a my čekaly na zázrak.

Myšlenky

Tok myšlenek začal tvořit obrazy toho rána i těch dní před tím. Odpoledne v úterý, mě nějaká síla pořád držela u Tebe. Chtěla jsem odjet do Prahy už v poledne. Několikrát jsme se vrátila, nakonec s Tebou šla i na procházku k řece, když sis to tak moc přál. Prošli jsme celé Tvé „Místo u řeky“. Zeptal jsi se, zda se to lidem líbí. Řekla jsem, je to tu nádherné a ty jsi řekl, to jsem rád, tak už můžeme jít domů. Chtěla jsem Tě vzít sebou do Prahy, řekl jsi, ne budu doma. Vrátila jsem se brzy, pracoval jsi v kanceláři /jako pořád/ a vyčerpaný odpovídal na 10.12.13. e-mail lidem, kteří Ti nejsou hodni. Vím, slušnost a čest byly Tvým životem. Ale s grázlem se nedomluvíš. Prosila jsme Tě, ať to necháš být i kdybychom přišli o peníze. Srdce Ti bušilo nespravedlností a chtěl jsi /jako vždy/ abych si dopisy přečetla a řekla svůj názor.Upravila jsem text a řekla skonči to s nimi.

Moje obrazovka u počítače byla již 4 dny úplně černá. Zařídil jsi ten večer, aby přišel Jakub po práci a on počítač nějakým zázrakem opravil. Bylo půl jedenácté večer, kdy jsi odeslal e-mail. Šli jsme nahoru, nalila jsme Ti sklenku piva /které jsi měl tak moc rád/ a šli jsme spát, ani jsi nechtěl koukat na televizi. Moje otázka byla, vzal jsi si prášky? Ne, Janičko nevzal, já si je šetřím, mám jich málo. Málem mě trefila pepka, chtěla jsem ti prášky donést, ale znavená jsme Tě pohladila po vousech a usnula. Noc byla strašná, nemohla jsem spát, bylo 4.15, když jsi se mě zeptal kolik je. Strašně mě bolela hlava a já si vzala prášek. Ty jsi vstal a řekl, nemohu spát. Za pár minut jsi se vrátil a rozsvítil a já na tebe houkla, to mě musíš budit, když mě bolí hlava. Jenom jsi odpověděl, já se musím přeci obléknout....a to byla poslední konverzace, kterou jsem s Tebou kamaráde můj, měla.

Bože, věděla jsem, že jdeš zase psát tomu gaunerovi, ale bolest byla silná a já nedokázala vstát. Bylo za 5 minut 6, když jsem sešla s prádlem dolů a nikde Tě neviděla. To bylo divné a pak mi to došlo. Vběhla jsme do kanceláře a ty jsi nebyl vidět, pak už ano, sesunutý pod schody za velkým zasedacím stolem. Z hrdla se mi dralo pomóóoc,Terezko!!!. Chudák, telefon nefungoval, zkusily jsme další. Záchranáři nás poučili jak udělat masáž srdce. Pak přišla Nataša a pomáhala s masáží. Přijeli záchranáři, nejdříve dva, nic neříkali a my jenom tupě zíraly a plakaly. Za další minuty přijela lékařka, bavili se, a my pořád doufali. Pak začali píchat jednu injekci adrenalinu za druhou. Bylo jich osm.

Odpojte přístroj

Odpojte, přístroj. Podívala jsme se lékařce do očí a řekla, jak to myslíte odpojte? Řekla, Váš muž je bohužel mrtvý. Nevěřila jsem a stále pořád nevěřím. Klekla jsme si na kolena a položila hlavu na Tvou hruď, hladila Tě po hustých vlasech a vousech. Nechali Tě ležet v kanceláři na dlažbě a řekli nám, že si pro Tebe přijedou a odvezou na pitvu, protože jsi moc mladý.

Kurva, to já vím, že jsi mladý!! Pod hlavou polštářek, po krk přikrytý prostěradlem. Vypadáš jak jogín nebo Ježíš, já nevím.

Přicházejí zaměstnanci, chvíli zděšení, nevím, co jim povídám a je mi to fuk. Rozčiluje mě, že se prostě neseberou a nevypadnou. Ťukají do počítače, šeptají a po nějaké době se zvednou a jdou. Je mi zle.

Uběhnou nějaké 2 hodiny.Ty se usmíváš, my sedíme s holčičkami nad Tebou a pláčeme a nevěříme. Chybí tu Andrejka, ta je právě na cestě do Mnichova. Přijedou lapiduši, jsou slušní, divní a neosobní. Tu ruku upřímné soustrastí cítím ještě teď. No, někdo to dělat asi musí. Naposledy našeho milovaného políbíme. Pak ho strčí do pytle a je konec, úplný konec.

Svět se otočil

360 stupňů, to je kolečko o které se v tu chvíli otočil náš svět a to je teprve začátek.Žijeme teď život, který jsme si nevybraly a který se nám nelíbí. Zestárly jsme o deset let. Nevím, jak rychle nebo pomalu uplynou další dny plné lásky a porozumění, ale i dny hrůzy a hyenismu.

Dnes jsou Vánoce, první bez Tebe. Půjdeme dnes k řece, posedíme na Tvém krásném nábřeží. Zapálíme svíce a pustíme věneček po řece.

Růže, které jsme položily na Tvé poslední cestě, jsou pořád vztyčené a tak divně krásné, jako vše, co bylo vždy kolem Tebe a v Tobě.

Jedno světýlko se přeci rozsvítilo, když nám Nataša oznámila, že čeká miminko

Milujeme Tě lásko, nejlepší příteli, táto a šedá eminence zahradní architektury, nikdy nezapomeneme. Buď volný a Tvá duše ať konečně dostojí pokoje a míru.

Tvoje Janička, Andrejka, Terezka a Sárka

Autor: Jana Schlitzová | sobota 24.12.2016 9:03 | karma článku: 23.91 | přečteno: 1251x

Další články blogera

Jana Schlitzová

Rujána

Rujána dnes a před 30 lety. Kempovat na volno bylo zakázané! Stan jsme nepoužili, spali jsme vždy pod širákem. Vždy jsem usínala se strachem, aby nás Němci nechytili. Co kdybychom náhodou přeplavali a utekli do Švédska?

22.7.2017 v 20:52 | Karma článku: 19.54 | Přečteno: 976 | Diskuse

Jana Schlitzová

Přehrada Nechranice - nejenom Windsurfing

Nechranice - nejdelší hráz ve Střední Evropě. Kempy nám trochu připomínaly dobu dávno minulou, poslepované chatky, přestavované a dotvořené karavany.

20.7.2017 v 9:32 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 421 | Diskuse

Jana Schlitzová

Bílé kameny

Bílé kameny - tento zajímavý skalní útvar až 20 m vysokých skupin skal vypadá jako hřbety stáda slonů v houfu v dynamických křivkách z obrazů Eugena Delacroix.

23.5.2017 v 14:44 | Karma článku: 11.00 | Přečteno: 323 | Diskuse

Jana Schlitzová

Jin a jang

Včera byl první máj. Nepotkala jsem však žádnou rozkvetlou třešeň ani Tebe. Ráno jsem políbila milovaný prsten jin-jang, který jsi mi dal kdysi z opravdové lásky a který mi praskl dva měsíce před tím než se TO stalo.

2.5.2017 v 13:24 | Karma článku: 14.01 | Přečteno: 506 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Lucie Volková

Zpověď ženy, která se stala silnou aneb uvědomění si vlastního Já

Už svítá. Ležím sjetá na ulici. Lidé nevšímaje prochází kolem. Tohle má být konec? Ne! To je teprve začátek.

23.7.2017 v 20:09 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 306 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Nečekáte to a najednou to přijde

Poslední můj příspěvek jsem psala o setkání s výjimečným člověkem. Hodně nad ním přemýšlím, obzvlášť po posledních dvou uplynulých dnech.

23.7.2017 v 20:06 | Karma článku: 5.32 | Přečteno: 126 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty - část VII.

Dnes má svátek Magdaléna. A najednou vidím nit příběhu, kterou dám tomuto deníku. Ale až později, i když vlastně se ta nit už tudy proplétá. Jen jí rozvinu. Nejdřív zápisky, co zajímavého nebo zdánlivě všedního přináší každý den.

23.7.2017 v 17:42 | Karma článku: 4.58 | Přečteno: 95 | Diskuse

Jan Jílek

Po kom ty děti sou?

Je časně zrána, spát se mi nechce. Chvíli koukám z okna do Prahy, mám docela slušný výhled. Pak si zase čtu, láduji do sebe meruňky. Teď si uvařím kafe.

23.7.2017 v 8:15 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 388 | Diskuse

Jan Jílek

Divit se a učit se

Zjistil jsem, že mne začala díky Tour de France, zajímat trochu cyklistika. Podíval jsem se na jednu etapu, zjistil jsem, že mají skutečně skvěle zpracovaný televizní přenos.

22.7.2017 v 11:30 | Karma článku: 11.85 | Přečteno: 295 | Diskuse
Počet článků 57 Celková karma 14.90 Průměrná čtenost 580

Hlavní redaktor a fotograf cestovního portálu www.kamsevydat.cz.   Píšeme a fotografujeme celá rodina. Milujeme nezávislé cestování, přírodu, architekturu a umění. Poznáváme Českou republiku a svět. Navštívili jsme země: Barma, Borneo, Japonsko, Vietnam, Kambodža, Thajsko, Srí Lanka, Laos, Havaj, Madeira, Tunis a mnoho dalších. Co se týká cestování, mám na starosti fb stránky: kam se vydat, cestování s dětmi, Česká republika 

Další fb stránky:  Ateliér Schlitz Návrhy a realizace zahrad Praha, fotogalerie zahrad.

práce v Atelier Schlitz - www.astonet.cz - do 2016

 

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.