Vyznání mé dcery

Můj táta

Je těžké o těhle věcech přemýšlet a už vůbec o nich mluvit. Tohle je pro Tebe. 
Tatínku, kdybys teď mohl být tady s náma, abysme Ti mohly vyprávět všechny ty příhody. Abys slyšel, jak o Tobě tolik lidí krásně mluví. Kolika lidem si udělal radost a kolika lidem si pomohl. Tolik krásných, ale smutných zpráv nám denně přichází. Byl si opravdu výjimečný člověk, ale to jsme věděly celou dobu. Vytvořil si nám krásný svět, na který byl ten okolní krátký. Už od malička si mi dával tolik lásky, já Ti jí dlouho vracela, ale poslední 3 roky jsem byla hodně v rozpacích se vším.. Co ze mě bude? Co mám dělat? Co se mám učit? Všude je toho tolik, tolik zbytečného, ale co je vlastně důležité a co zbytečné? Vždycky jsem doufala, že mi se vším poradíš. Vždycky si poradil. I krátkou větou si mi vždycky něco dal, i když mi chvilku trvalo, než jsem pochopila co, nebo jak to myslíš. Ale s tímhle si mi pomoc nemohl, i když si se snažil. To jsou rozhodnutí, která si má každý volit sám, ale já to furt nechápala. Měl si tolik práce a já Ti to svým chováním ještě ztěžovala. Vím, jak moc si mě miloval, ale to já Tebe taky.
Před šesti lety si nás pěkně vyděsil. Pamatuju si to odpoledne, kdy mi Terka volala ať jedu okamžitě domů, že se stalo něco hrozného. Doktoři nám říkali, že to nepřežiješ. Pořád tu ale byla naděje a já věřila, že to dokážeš. Ty si bojoval a na Vánoce si se nám vrátil domů po těžkém infarktu. Jednou si mi řekl, co si tam v té nemocnici prožil a co nám Tě vrátilo zpátky. Tu noc jsem stála u balkónu, koukala na hvězdy a moc si přála, aby ses mi vrátil. Kéž bych mohla znovu… Dlouho si se dával do kupy, ale staral si se o sebe a odpočíval a zase si nabral sílu a energii. Pak si ale zase najel na svůj pracovní režim. Všechno si držel uvnitř sebe a věci sis chtěl dělat po svém a tak Ti bohužel bylo těžké pomoci.
V hlavě jsem si vždycky říkala, že na Tebe musím být hodná a milá a dávat na tebe pozor, ale často jsem to teď nezvládala. Věděla jsem, že tohle moje období brzo odejde, že zase budeme mít ten krásný vztah.
Těšila sem se, až budeme dělat věci společně. Až mě zase pochválíš a až se mi pochlubíš nějakou Tvojí novou prací. Těšila jsem se, až si spolu zatancujeme na plese, protože to oba neumíme a taky na to až Ti donesu maturitní vysvědčení. Těšila jsem se, až spolu budete s mamkou zase cestovat a budeme si prohlížet fotky, vyprávět příběhy, až mi budeš vyprávět o sobě, o přírodě a kamenech, o vesmíru, o náboženství a o věcech, který mě vždycky zajímaly a ty si o nich uměl krásně mluvit. Těšila jsem se, až budete s mamkou ty nejlepší babička s dědečkem a pomůžete mi vychovat moje děti tak, jak jste vychovali mě. Až mě povedeš na svatbě. Až já Tobě ukážu, co jsem konečně opravdového vytvořila. Těšila jsem se, že mě naučíš kytky česky i latinsky, ty který jsem se nikdy nenaučila. Těšila jsem se, že až konečně dodělám školu, že zas budu mít čas na Tebe a na mamku. Vždycky jsem se snažila, aby byli všichni šťastní, abyste se s mamkou nehádali, aby jsem i maličkostí někomu udělala radost. Byl si na mě tolik pyšný za všechno, co jsem dělala... A mě to dávalo hrozně energie a síly.. Ale já Ti to teď nevracela. Chtěl sis se mnou povídat, učit mě, někdy ses mě ptal na otázky a já jen rychle odpověděla.. Změnila jsem se a nechovala se tak, jak jsem měla. 
Bude mě to mrzet asi ještě dlouho, ale už s tím nic neudělám. Chci Ti ale poděkovat za ten nejkrásnější život, který jsem s Tebou a díky Tobě zatím prožila a který doufám díky tomu, co si mi dal a naučil, ještě prožiju. Za Těch 6 let, které pro Tebe musely být moc těžké, ale které si tu pro nás ještě byl. Za všechny ty krásné věci, které si pro nás a spousty lidí vytvořil a které ještě dlouho budou dělat radost. Za to nejhezčí dětství jaký jsem mohla mít. Za země a kultury, které jsem díky tobě procestovala a poznala. Za Tvoji práci, která mi vždycky byla a bude inspirací. Za nadhled, který si mi na svět dal, za vnímání věcí, které jsem na Tobě tolik obdivovala. Děkuju Ti za to, že si se o nás staral až do posledních sil, že si bojoval za to, abysme se měly dobře. Vím, že Tě trápilo to, jaké si měl Ty dětství a že si chtěl, aby naše dětství bylo úplně jiné, lepší a šťastné. Bylo! Vím, že si mě chválil trochu víc, než bylo třeba, protože tvůj táta Tě nikdy nepochválil a Ty si viděl, že mi to dělá radost. Na poslední večeři si se mě ptal, kdo je mým vzorem... Vždycky si to byl a budeš Ty. Mrzí mě, že si odešel tak brzo, tak rychle a nečekaně. Tolik jsme toho spolu mohli ještě zažít. Vím, že tu někde vždycky budeš, ale už Tě nikdy nebudu moc obejmout a Ty už mě nikdy nepohladíš tak jako si to dělal. Slibuju, že se budu o mamku starat a budu dělat všechno pro to, aby se měla dobře a byla šťastná, i když bez Tebe to bude moc těžký. Věřím, že to všechno špatný co na nás teď spadlo a s čím budeme ještě dlouho bojovat, dáme zase do kupy a najdeme cestu, jak alespoň trochu pečovat a zkrášlovat svět, tak jako si to vždycky dělal Ty. Strašně mi chybíš a chybět budeš. Mrzí mě, že sem nemohla být v těch posledních chvílích s Tebou a držet Tě za ruku nebo Tě obejmout., taky abych Ti tohle všechno řekla, abys to slyšel! Ale já byla pryč... Je mi to hrozně líto. Mám Tě strašně ráda. Posílám Ti tu největší pusu a objímám Tě. Budu vždycky Tvoje Sárka

Text: Sára Schlitzová