Španělské mušky

Costa Brava

Ranní probuzení vedle skládky není zrovna idylické. Stačí ale popojít kousek dál, kde  je vidět pěkná krajina i hrad. Španělský taťka, který tu prochází, sice nechápe, ale aspoň slušně pozdraví.

Odjíždíme na pláž Platja dels Canyeretes. Snídáme opět osamocené přímo na pláži. Voda je krásně průzračná a také krásně ledová. Vydžíme zde lelkovat do 12 hodin a pak vyrážíme za hlavním cílem dnešního dne, do městečka -  Figueres.

Španělské mušky

Figueres

Budovu na náměstí těžko přehlédnete, nachová budova s obrovskými bílými vejci dává tušit, že se zde nachází Teatre - Museum Dalí. Muzeum, pana trochu šíleného, nás opravdu nadchlo! Je na čase zvednout kotvy a pokračovat dále na pobřeží Costa Brava do Cadaques.

Západ slunce na Cap de Creus

Dokonce ještě stíháme západ slunce u majáku Cap de Creus. Úžasné místo. Trochu nás překvapuje, že ač jsme v Národním parku, docela v pustině, řve tady na plné pecky muzika. Naproti majáku je restaurace, kde je diskotéka. My, ale musíme už dost spěchat, abychom si našly dnešní „bydlení“ . Škoda, že v Národním parku jsou dost viditelné cedule, že je zde přespávání zakázáno a tak to raději neriskujeme. Kousek za parkem odbočujeme na prašnou cestu, kde je dost velký plac na to, abychom zde mohly zaparkovat a utábořit se. Kus dál už je jenom olivový háj a pár chatek, jinak nic. Místo je to ovšem nádherné. Kolem dokola máme úžasné výhledy na moře, na městečko Cadaques, na vysoko položenou observatoř, no prostě nádhera.

Trochu španělského vína a jde se spát. Je skoro půlnoc, nebe poseté hvězdami s krásným půlměsícem, v dálce hudba, jinak ticho. Je jedna hodina ráno, obě se mlátíme hlava nehlava, ale komáří  nás prostě žerou. Okénka u auta se nedají zavřít, protože je velké teplo. A tak možná s malými přestávkami, kdy chvíli usínáme, to trvá až do rozednění.

Dnes je třináctého

Pro někoho šťastné číslo, pro někoho komáří. Vstáváme ještě před východem slunce a rychle balíme. Krásné pohledy na okolní krajinu a Cadaques nám vrací úsměv do tváře. Městečko ještě spí, jen klid a krása.

Přes velké kopce se vydáváme do Rousses. Chvílemi nádherné výhledy na rozkvetlé a zelení zalité kopce, chvílemi dokreslené zasněženými vrcholky Pyrenejí v dáli. I ty krávy jsou tady nějaké krásnější, bělejší. Rozkošné i s telátky putují za pastvou kolem horských silnic. Silnice se při odbočení mění v prašnou cestu a nakonec je zde závora, kus dále i vojenský prostor. My pokračujeme po cestě, ale brzy i zde je konec, cesta je přehrazená a trochu nevíme, co si o tom máme myslet. Vypadá to, že by projet šlo, ale raději otáčíme a vracíme se na hlavní cestu. Nakonec se nám cesta do Rousses proti plánu trochu protáhla, ale jsme na pláži. Tady na nás čeká další část výpravy Ifča, Mau a Erika. Dnes si teda užíváme lážo-plážo. Je už pozdní odpoledne a tak  balíme a vyrážíme  na cestu zpět do Cadaques. Myslíme, že si cestu zkrátíme, opět jedeme přes kopce a údolí. Ze shora je vidět i několik krásných, asi trochu zapomenutých pláží. Cesta začíná být čím dál strmější a nakonec přijíždíme na  pěknou pláž. Tady by byl super bivak, ale trochu nám jej narušili býci a kravky, kteří se zde volně potulují. Za pár minut jsme na další pláži (asi Ca.l.a.Jóncols), možná by jsme tady i přespaly, ale osazenstvo ani místo se nám moc nelíbí a tak pokračujeme zpět na vrchol kopce směrem na Cadaques. Jsme na takové otočce s vyhlídkou na moře. Je zde rovina, už se stmívá a tak použijeme auto jako ochranný štít, aby nás někdo v noci nepřejel a vybalujeme spacáky a karimatky. Dnes už žádné výmluvy, že budu spát v autě, dnes bude bivak opravdu venku.

Bivak

Je nádherný západ slunce, Ifča vaří úžasnou večeři a jako už tradičně si dáme sklenku španělského červeného vína. Kecáme a je nám moc prima. Brzy bude půlnoc  a tak hurá na kutě. Šup do spacáku, špunty do uší, pohled na hvězdnou oblohu …..

Španělské mušky

Ve 2 ráno je první probuzení, koukám kolem sebe a asi nejsem sama koho žerou komáři, tady koušou společně ještě s malými, otravnými muškami. Ve 3 ráno mám v uchu tornádo, šílené zvuky doplněné plácáním a šustěním křídel. Snažím se to vyklepat z ucha. Bezvýsledně. Trvá to téměř hodinu a nejenom já jsem pološílená a úplně vyčerpaná  a asi znova usínám.

Španělské mušky, jak já těm potvorám říkám, byly tak zákeřné, že postupně onemocněla Erika s velkými teplotami a obličejem i nosem oteklým jako bambule. Já s Ajkou jsme měly vyrážky a problémy až po návratu domů. Šla jsem i na ušní a řekla panu doktorovi, že mi do ucha vlezly „Španělské mušky“. Cha, cha, dodnes si to pamatuje !